Dlouho mě moc nelákalo, protože v něm není čokoláda. Pak jsem se zas dlouho bála ho zkusit, protože působilo děsně složitě. Vždyť je to tradiční francouzský dezert... Jenomže pak jsem zjistila, že jako další spousta francouzských dobrot v jednoduchosti je krása a síla. A Tomášek si ho zamiloval a při naší cyklodovolené po Provance si ho objednával, kde jen byla příležitost. A tak, když jsem měla na zimní předvánoční meníčko přijít s něčím novým, rozhodla jsem se, že se ho prostě naučím. Nebylo jednoduché si vybojovat podobu, za kterou si dodnes stojím. Hlavní boj byl v tom, že podle mě na vrchní karamelovou krustičku prostě nic nepatří, protože například hrušky by křupavou krustičku akorát tak rozmočily. Servíruji proto doplňující ovoce zvlášť, ať si to lidi smíchají až podle chuti. Opět proběhly pokusy a konzultace až na druhou stranu zeměkoule, ale výsledek je supr a funguje spolehlivě.